|
Význam vitaminu D a jeho metabolitů v reprodukci živočišných organismů
Červenka, Jiří
Za vitamin D je považována skupina molekul, které mají v organismech živočichů mnoho funkcí. Nejznámější z nich je klíčová role v udržování homeostázy vápníku a fosforu a regulace mineralizace kostí. V posledních letech bylo ale objeveno mnoho nových funkcí tohoto vitaminu, jako je např. regulace buněčné proliferace a diferenciace, vliv na imunitní systém nebo jeho funkce v reprodukci živočichů. Tato práce se zabývá významem vitaminu D v reprodukci živočišných organismů se zaměřením na hospodářská zvířata. V literárním přehledu je v jednotlivých kapitolách pojednáváno o výskytu receptorů pro vitamin D v různých buňkách tkání reprodukčního systému především savců a ptáků a také o funkcích jednotlivých metabolitů, které tyto receptory zprostředkovávají. Součástí práce je návrh metodiky, která by ověřovala vliv vitaminu D na reprodukci samců a samic kura domácího. Testovaná hypotéza by mohla ověřit, zda se u kohoutů rodajlendky červené krmených krmnou směsí s vyšším obsahem vitaminu D prokáží lepší parametry ejakulátu a vyšší oplozenost vajec snesených slepicemi rodajlendky bílé inseminovanými tímto spermatem. Dále je navrhováno řešení ověřující hypotézu, předpokládající vyšší líhnivost a nižší embryonální mortalitu u slepic krmených krmnou směsí s vyšším obsahem vitaminu D. Výsledky by byly porovnávány se slepicemi a kohouty stejného plemene, chovaných v prostředí se stejnými podmínkami, krmenými krmnou směsí s nedostatkem vitaminu D.
|
|
Rozlišení parous a nulliparous samic u krevsajícího nematocerního hmyzu
Mračková, Marie ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Nematocera (dlouhorozí) patří mezi dvoukřídlé (Diptera), jedné z nejpočetnějších a celosvětově nejrozšířenějších skupin hmyzu. Mnozí krevsající zástupci jsou nejenom obtížní trapiči, ale i přenašeči řady nebezpečných patogenů. První část této bakalářské práce shrnuje informace o rozmnožovací soustavě, sání krve, autogenii a vývoji vajíček krevsajících zástupců, které jsou mj. nezbytné pro pochopení problematiky přenosu onemocnění. Stěžejní částí předložené práce je shrnutí poznatků a metod sloužících k rozlišení samic parních (parous; tedy těch, které již kladly) a nuliparních (nulliparous), a to u čtyř medicínsky a veterinárně důležitých skupin nematocerního hmyzu: komárů (Culicidae), muchniček (Simuliidae), flebotomů (Phlebotominae) a tiplíků (Ceratopogonidae, rod Culicoides). Znalost parity samic je důležitá pro epidemiologické i ekologické studie, protože pouze parní samice, které již sály na potencionálně nakažených hostitelích, slouží jako zdroj infekce a mohou se zapojit do přenosu patogenů. Největší pozornost je věnována čeledi Culicidae, protože právě od metod používaných u komárů se odvíjí metody i pro jiné skupiny. Některé z postupů, jako například počítání folikulárních dilatací nebo stav tracheol v ováriích, jsou používané u většiny ze studovaných skupin, jiné, jako např. zbarvení...
|
|
Rozlišení parous a nulliparous samic u krevsajícího nematocerního hmyzu
Mračková, Marie ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Nematocera (dlouhorozí) patří mezi dvoukřídlé (Diptera), jedné z nejpočetnějších a celosvětově nejrozšířenějších skupin hmyzu. Mnozí krevsající zástupci jsou nejenom obtížní trapiči, ale i přenašeči řady nebezpečných patogenů. První část této bakalářské práce shrnuje informace o rozmnožovací soustavě, sání krve, autogenii a vývoji vajíček krevsajících zástupců, které jsou mj. nezbytné pro pochopení problematiky přenosu onemocnění. Stěžejní částí předložené práce je shrnutí poznatků a metod sloužících k rozlišení samic parních (parous; tedy těch, které již kladly) a nuliparních (nulliparous), a to u čtyř medicínsky a veterinárně důležitých skupin nematocerního hmyzu: komárů (Culicidae), muchniček (Simuliidae), flebotomů (Phlebotominae) a tiplíků (Ceratopogonidae, rod Culicoides). Znalost parity samic je důležitá pro epidemiologické i ekologické studie, protože pouze parní samice, které již sály na potencionálně nakažených hostitelích, slouží jako zdroj infekce a mohou se zapojit do přenosu patogenů. Největší pozornost je věnována čeledi Culicidae, protože právě od metod používaných u komárů se odvíjí metody i pro jiné skupiny. Některé z postupů, jako například počítání folikulárních dilatací nebo stav tracheol v ováriích, jsou používané u většiny ze studovaných skupin, jiné, jako např. zbarvení...
|
| |
| |